Rozhovor s Duncanem a Simonem o začátcích Blue

19. května 2009 v 18:52 |  Blue Rozhovory
Duncan:

Pamatuješ si na den, kdy jste podepsali smlouvu? Co se ti prohánělo hlavou?

- Jo, bylo to 12. září - den předtím má moje babička narozeniny, bůh dej odpočinek její duši. Byl to pro mě vlastně zvláštní den, protože jsem ztratil svoji
babičku jen 6 měsíců předtím, a byl to taky štastný den, protože jsem zkoušel už tak dlouho dostat lukrativní smlouvu... A pak jsem zrovna podepsal ve Virgin Records kus papíru, a to byl fakt úspěch, protože jsem se o to snažil v jiných skupinách předchozí tři léta. ,,Moje babička vždycky říkávala: Duncane, neměl bys dělat tuhle stupidní práci, měl by z tebe být doktor!" A já jsem říkával (usmívá se) ,,Ale já nechci být doktor!" A ona ,,No je to lepší práce než to hloupé zaměstnání, které chceš!" A je škoda že mě nikdy neviděla dělat všechny ty věci s Blue, ale já věřím, že je se mnou... ona a můj děda se na mě dívají z hora. Takže jim musím poděkovat, protože mi pomohli během této cesty, a pomohli mi podepsat smlouvu.

Jaké byli tvé první dojmy, když jsi se setkal se zbytkem skupiny?
- No, znal jsem všechny kluky už předtím, což bylo celkem zvláštní. Potkal jsem Leeho a Simona na konkursu na jinou skupinu, a všichni jsme se dostali do první desítky. Byli stejní jako jsou ted - S byl naprosto pohodový, úplně úplně... Lee byl jako: ,,V pohodě kámo? Dáme si partii kulečníku?" A pamatuji si, jak jsem hrál s Leem kulečník a pomyslel jsem si, že je sakra dobrej! Poznal jsem Anta jako posledního ze skupiny, když jsem byl na North London Jewish (židovské) scéně - bydlel jsem s klukem který byl žid a byl v mojí skupině... zvykl tohle místo nazývat G Spot - Golders Green, a Antony tam byl s tátou, chodívali tam zpívat karaoke, a právě s Antem jsme se pak spřátelili. A tak jsem byl ve skupině se všemi těmito lidmi které jsem znal už předtím, bylo to velmi neobyčejný, byla to dobrá věc.
Můžeš nám říct o těch ostatních konkurzech na kterých si potkal Leeho a Simona? Kvůli čemu tam byli?
- Byli tam kvůli Východní a Západní nahrávací společnost - chtěli dát dohromady další skupinu potom co jse Another Level rozpadli. Chtěli okamžitě udělat další skupinu jako byli Another Level... Takže tam jsem potkal Simona a Leeho protože nás všechny pustili do poslední desítky.

Měl jsi vůbec nějaké tušení jak úspěšní budete?
Ne, myslím že nikdo nemá tušení, jak moc úspěšný bude. Je velmi těžké v dnešní době vypustit singl a udělat ho úspěšným... ale my jsme přišli v pravý čas - Five se právě rozpadli, a myslím, že správné načasování vždy hrálo hlavní roli v ůspechu Blue. Fanoušci nám také moc pomohli, podporovali nás hned od začátku.

Simon:

Přenes se trochu do minulosti, a rychle proběhněme vaši kariéru. Vrat se úplně na začátek, pamatuješ si svoje úplně prvníé dojmy, když si se setkal s ostatníma klukama?
- moje úplně první pocity byly se setkání s ostatníma klukama vlastně už v '99 , kdy jsem potkal Leeho a Duncana na castingu, byli jsme v poslední jedenáctce pro boyband. Vstoupil jsem do místnosti, po mé levici jsem viděl Leeho hrát kulečník, byl hlučný a pokoušel se nad tím vším zasmát. To co jsi pamatuji o chození na castingy, je že lidé na nich spolu nemluví. Prostě na sebe jen kouknou, jakoby se pokoušeli zhodnotit ten druhý vypadá, obkouknou jestli má ten druhý dobrý hlas nebo výzor. Lee byl tenkrát takový hlučný, trošku malý a trošku baculatý! Kouknul jsem na něj a on přišel rovnou ke mě a řekl: ,,V pohodě kámo? Jak to jde?" A já - yeah! Nečekal jsem to, opravdu nebyl ostýchavý a potřásl mi rukou. Pamatuji si, že jsem viděl Duncana s překříženými nohami a hlavou dolů a někdo s ním mluvil. Můj první dojem byl, že 'je to cool frajer' Měl jsem ho už rád, a to jsme dokonce spolu ještě ani nemluvili! Takhle jsem poznal ty dva, a pak o pár let později jsem se setkal s Antonym a bylo to jen vzájemné podání ruky. Tehdy procházel nějakým špatným obdobím se svou holkou a pamatuji si že jsem mu řekl ,,Nikdy nenech holku vstoupit mezi tebe a tvou rodinu, člověče" a on ,,jo člověče" Od prvního podání ruky byl mezi námi respekt a máme ho mezi sebou vždycky.
Myslíš si, že jste se navzájem citově podporovali, nebo jste jen kluci co se baví? Je to trochu hlubší?
- Jo, rozhodně ano, protože skrz ty 4 roky, hned co jsme začali to takové bylo, když se zamyslíme, pomyslíme si, že nejlepší časy byly, když nás ještě nikdo neznal. Když jsme šli do města, lidi věděli že jsme s boybandu, ale nikdo se o to nestaral. Byli jsme venku v nočním klubu, bavili jsme se, měli jsme sebou 3 nebo 4 holky. Pak když začala být skupina pod větším tlakem, pro nás to bylo dost divné, bylo to jako ,,whooah!" Ted tě zastavují na ulici, a musíš sledovat co řekneš a být slušnější protože když něco řeknu, odrazí to celou skupinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama